- After-Shows
- Alternative
- Animals
- Animation
- Arts
- Astronomy
- Automotive
- Aviation
- Baseball
- Basketball
- Beauty
- Books
- Buddhism
- Business
- Careers
- Chemistry
- Christianity
- Climate
- Comedy
- Commentary
- Courses
- Crafts
- Cricket
- Cryptocurrency
- Culture
- Daily
- Design
- Documentary
- Drama
- Earth
- Education
- Entertainment
- Entrepreneurship
- Family
- Fantasy
- Fashion
- Fiction
- Film
- Fitness
- Food
- Football
- Games
- Garden
- Golf
- Government
- Health
- Hinduism
- History
- Hobbies
- Hockey
- Home
- How-To
- Improv
- Interviews
- Investing
- Islam
- Journals
- Judaism
- Kids
- Language
- Learning
- Leisure
- Life
- Management
- Manga
- Marketing
- Mathematics
- Medicine
- Mental
- Music
- Natural
- Nature
- News
- Non-Profit
- Nutrition
- Parenting
- Performing
- Personal
- Pets
- Philosophy
- Physics
- Places
- Politics
- Relationships
- Religion
- Reviews
- Role-Playing
- Rugby
- Running
- Science
- Self-Improvement
- Sexuality
- Soccer
- Social
- Society
- Spirituality
- Sports
- Stand-Up
- Stories
- Swimming
- TV
- Tabletop
- Technology
- Tennis
- Travel
- True Crime
- Episode-Games
- Visual
- Volleyball
- Weather
- Wilderness
- Wrestling
- Other
Na nálepky kašlete. Truchlit za zničenou přírodu je normální
Roste počet lidí, které trápí environmentální žal. Ten se projevuje jako pocit smutku, bezmoci, případně vzteku. Proč mnozí takové stavy zpochybňují? A proč je legitimní truchlit za ztrátu blízkého, ale ne za zničenou planetu?
Nejen o tom jsme si povídali v nové epizodě podcastové série Výdech o duševním zdraví s terapeutkou Zdeňkou Voštovou, která se zaměřuje právě na téma environmentálního žalu. Dlouhodobě pomáhá lidem, kteří pociťují úzkost a beznaděj z následků klimatických změn a neudržitelného způsobu života.Negativní pocity se neobjevují nutně jen při představě zániku planety, ale třeba i při uvědomění si zásadní, a často definitivní, změny v přírodě. Například v podobě ztráty korálových útesů, vymírání lesů kvůli vleklému suchu nebo tání ledovců.Třebaže se s tímto pojmem v moderní psychologii pracuje už řadu let, pořád jsme si nezvykli vypořádávat se s emocemi spojenými s environmentálním žalem.„V naší kultuře jsme naučeni nedávat prostor bolesti, smutku, vzteku, strachu nebo třeba bezmoci, která se týká vnějšího světa. Jsme zaměření na sami na sebe. A tohle není vnímané jako legitimní,“ říká Zdeňka Voštová.Truchlení nad ztrátou blízké osoby je společensky přijímáno s lítostí, zatímco u smutku kvůli přírodě tomu tak není. Stejně tak pohřeb člena rodiny vyvolává docela jiné reakce okolí než u piety za spálený les.Sdílení environmentálního žalu se většinou dočká výsměšné reakce. Ten, kdo vyjadřuje smutek nebo obavu o planetu, bývá označován za hysterického. Dostává také řadu nálepek, od „greténa“ po „klimatického fanatika“.„Právě obava, abychom nebyli považováni za příliš emocionální, nás může blokovat v tom, abychom vůbec dávali průchod emocím. Mimochodem, je potřeba si uvědomit, že takových blokátorů máme spoustu i bez toho. A proto mi přijde dobré ve společnosti nějakým způsobem kultivovat, že je v pořádku cítit emoce a že je v pořádku je prožívat,“ říká Voštová a odkazuje na publikaci Joanny Macey Návrat do života.
Výdech
Podcastová série o duševním zdraví. Novinářka Šárka Kabátová se ptá psychoterapeutů a odborníků, jak zvládat současné výzvy a zachovat klidnou hlavu.
Nový díl každý čtvrtek. Odebírejte na platformě Podcasty.cz, Apple Podcasts, Spotifya ve všech dalších podcastových aplikacích.
Pište nám na vydech@sz.cz – zajímají nás vaše příběhy, trápení a zkušenosti. Rádi je zpracujeme v dalších dílech.
Za úvodní konzultace děkujeme serveru Psychologie.cz a jeho šéfredaktorovi Janu Majerovi.